Stránky které potěší


Pálení čarodějnic

                                                                         




Pálení čarodejnic-původ a historie


Upálení či pálení čarodějnic patřilo a do dnešní doby patří k velmi živým zvykům.Magická filipojakubská noc z 30.dubna na 1.května bývala jednou z nocí, kdy prý zlé síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půl noci před sv.Filipem a Jakubem,kdy měly nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt zakopané a ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodejnic, které se slétají na sabat. Proto se této noci říká "noc čarodejnic".

Čarodejnic se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému kolu"-to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodejnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky,psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.


 

Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat poze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů.Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:

Před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny,dříve než mohla čarodejnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula.

Stavení se kropilo svědcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a píchlavé trní, aby se čarodejnice poranila, naocranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodejnice zahnaly, práskaly čarodejnice na návsi biči a také se střílelo z pušek.

Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodejnici vidět,případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě.Na ochranu před čarodejnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodejnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý prto, aby viděli čarodejnici létajíci na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodejnici srazit k zemi.Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila nanoc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti čarodejnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu.V ten den se jednak prováděly pověry na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem).Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň dodnes zvaný čarodejnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel tohoto lidového svátku.

Čarodejnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili.V některých jazycích dokonce slovo čarodejnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůni. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie "ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky.Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodejnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu načarodejnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony)nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.

 

 

 

 



 
 
 
 
 
: