Stránky které potěší


Máj lásky čas



Máj - tradice lásky


Stavění máje - v podvečer 1.května se ještě dnes vypravují chlapci do lesa, aby tu usekli co nejvyšší stromek (myslivci a ochránci přírody to asi neradí vydí) a udělali z něj do rána staročeskou májku, tradiční symbol jara. Smrček,jedličku nebo borovici oklestí a špičku ozdobí věnci,šátky,květinami,pentlemi a fáborky.Celou noc májku bedlivě hlídají, protože by jim ji mohli přespolní podříznout a ukrást. Takovou ostudu by nikdo nepřenesl přes srdce. Kromě těchto obecních májů,které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky - vyzdobené břízky - před domy svých dívek.

1. května nad ránembylo také v některých krajích zvykem vysypávat chodničky lásky. Pěšinky z písku, vápna, pilin, otrub nebo kukuřičného šustí spojily domy zamilovaných dvojic. mnohdy tak vyšlo najevo, co mělo některým očím zůstat utajeno a bylo veselo.

Na rozloučení, mé potěšení, postavím pod okny máj ! 

Aby věděli falešní lidi, že jsem já chodíval k vám.

Historie stavění májů

Nejstarší známý doklad o stavění máje je z roku 1422, kdy za postavení máje  dostal hoch odměnu a to ruku děvčete. Na základě postavení máje a vzájemného slibu bylo manželství uznáno církevním soudem na pražském hradě a dne 23.června 1422byla slavena svatba.

Kytka a Věneček

V první květnovou neděli obcházeli chlapci s májkou jednotlivá stavení a děvčata jim dávala dárečky. Pak se všichni sešli na návsi nebo v hostinci a májová veselice, které se kdysi říkalo Kytka, mohla začít.Organizace taneční zábavy se ale mohla ujmout i děvčata. Obešla domy s majíčkem  - stromečkem na dřevěném talíři  - ,na který jim sousedé dávali peníze, aby bylo čím zaplatit muzikantům, za pronájem sálu i za občerstvení.Této oslavě se říkalo Věneček podle zeleného věnce, který daly dívky před hospodou přichazejícím chlapcům. Pak je požádaly, aby věnec zavěsili nad dveře.



 



Lásky čas.

Květen je pod vlivem planety Venuše, ta je pojmenovaná podle bohyně lásky, štěstí, jara a milostné poezie. Nikdo už nikdy nezjistí, zda to byla římská  Venuše, řecká Afrodita, slovanská Lada či nějaká jiná bohyně lásky, která vedla ruku Karla Hynka Máchy, když psal proslulé verše:
Byl  pozdní  večer  - první máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.
A protože trocha poezie nikoho nezabije, vžil se v Praze hezký zvyk nosit v prvomájový podvečer k soše tohoto romantického básníka kytičku květů. Při té příležitosti se milenci zastaví pod rozkvetlou třešní (nebo břízou), protože, jak praví lidová moudrost, dívka na prvního máje nepolibená do roka uschne. Májové oslavy tedy nebyly jen zaležitostí vesnice, ale pronikly i do měst. Známé jsou například tradiční jarní studentské slavnosti - majálesy.